Slovenský hematolologický portál - Monoklonální protilátky v onkologii

Monoklonální protilátky v onkologii

Marek Svoboda
Brno, 11. kongres nemocničních lékárníků, vyd. brno, s. 1-1, 2007

Abstrakt
Zkrácený abstrakt! Nádorová onemocnění zaujímají v ČR přední místa jak v incidenci, tak i v úmrtnosti. V jejich důsledku zemřelo v roce 2005 29 % mu?ů a 23 % ?en. Nicméně srovnávání přírůstku incidence a mortality ukazuje, u vybraných skupiny diagnóz, na zjevný pokrok, jeho? příčinou je nesporně časný záchyt nádorových onemocnění a komplexní přístup k jejich léčbě, který zahrnuje vyu?ití moderních protinádorových léků cíleně zasahujících struktury nádorové buňky.
Jednou z mo?ností cílené protinádorové léčby je vyu?ití monoklonálních protilátek. Předností tohoto postupu je cytoredukční účinek navozený řadou synergně působících mechanismů. Přímý protinádorový účinek závisí na cílové struktuře nádorové buňky, vůči které je monoklonální protilátka zaměřena. Nepřímý protinádorový účinek je u nekonjugovaných protilátek zprostředkován imunitními mechanismy, a to antiidiotypovou imunitní odpovědí, cytotoxicitou závislou na komplementu a cytotoxicitou závislou na protilátce. U konjugovaných monoklonálních protilátek závisí nepřímý cytotoxický účinek na charakteru navázané látky (nejčastěji radionuklid, cytostatikum) a významně potencuje protinádorový účinek vyvolaný monoklonálními protilátkami.
V současnosti je mo?né k léčbě hematoonkologických onemocnění a solidních tumorů vyu?ít ji? několik monoklonálních protilátek. V prvním případě se jedná o humanizované monoklonální protilátky: rituximab (Mabthera) a alemtuzumab (Campath). Z dal?ích monoklonálních protilátek je nezbytné uvést gemtuzumab ozogamicin (Mylotarg), 90Y-ibritumomab (Zevalin) a I131- tositumomab (Bexxar).
V klinických studiích jsou v léčbě hematologických malignit testovány protilátky: epratuzumab (anti-CD22), lumiliximab (anti-CD23), galiximab (anti-CD80), bevacizumab (anti-VEGF) a rituximab konjugovaný s radionuklidem.
V léčbě solidních tumorů je mo?né v klinické praxi pou?ít monoklonální protilátky: trastuzumab (Herceptin), bevacizumab (Avastin) a cetuximab (Erbitux). Trastuzumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka proti extracelulární doméně (ECD) HER-2 receptoru. V současnosti je indikován v adjuvantní a paliativní léčbě karcinomu prsu s prokázanou expresí HER-2 receptoru. V klinických studiích vy??ích fází jsou u solidních tumorů exprimujících příslu?né receptory testovány dal?í monoklonální protilátky: panitumumab (anti-EGFR), matuzumab (anti-EGFR) a pertuzumabem (anti-HER-2). Panitumumab je lidská monoklonální protilátka proti EGFR receptoru, která je v současnosti povolena v USA v léčbě karcinomu tlustého střeva a konečníku. Matuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti EGFR receptoru. Pertuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka cílená proti několika epitopům HER-2 receptoru, čím? zabraňuje heterodimerizaci HER-2 receptoru s jeho vazebnými partnery.
Závěr: pou?ití monoklonálních protilátek se v současnosti stalo neodmyslitelnou součástí protinádorové léčby, přiná?ející pro pacienty jednoznačný benefit jak v efektivitě léčby, tak i v podobě jejich nízké toxicity. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR číslo NR/8335-3.