Fakta

NEPŘÍBUZENSKÉ TRANSPLANTACE KOSTNÍ DŘENĚ A PUPEČNÍKOVÉ KRVE

Bone Marrow Donors Worldwide (BMDW) - "Dárci dřeně světa" - je mezinárodní databáze, v ní? lékaři mohou hledat pro své pacienty dobrovolné dárce nebo příslu?nou pupečníkovou krev kdekoliv na světě. Registry celého světa slaví dne 16.listopadu 2005 získání desetimiliontého dárce světa.

Historie transplantací dřeně

Úspě?né transplantace kmenových buněk u člověka umo?nily a? četné zásadní objevy v oblasti lidského imunitního systému, které se datují od konce 50.let. Tehdy vědci poprvé objevili a popsali lidské histokompatibilní znaky. Jsou to bílkoviny, vyskytující se na povrchu vět?iny tělesných buněk, a nazývají se HLA znaky (antigeny) podle anglického názvu Human Leukocyte Antigens. HLA znaky mů?eme přirovnat ke krevním skupinám, jejich? stanovení je nutné k bezpečnému provádění krevních transfůzí. HLA znaky jsou jen daleko a daleko slo?itěj?í.

Imunitní system lidského těla pou?ívá HLA antigeny k tomu, aby rozpoznal, které buňky příslu?í k jeho vlastnímu tělu a které ne. Pomocí HLA antigenů imunitní system určí a následně také ničí cizí buňky jako jsou bakterie, viry, nádorové buňky, ale i cizí buňky, které se do těla vnesou transplantací. Touto cestou imunitní system brání vlastní organismus proti ?kodlivým vlivům, které mohou tělo po?kozovat.

Při úspě?né transplantaci krvetvorných buněk musí imunitní system příjemce přijmout darované buňky za svoje. Toho jde dosáhnout jen tehdy, pokud víme s jistotou, ?e HLA antigeny darovaných buněk jsou identické nebo alespoň co nejpodobněj?í buněčným HLA antigenům příjemce transplantátu.

Kompletní HLA shodu mezi dárcem a příjemcem lze dosáhnout při transplantaci mezi jednovaječnými dvojčaty. Transplantace mezi dvojčaty byl take první, které se u lidí úspě?né zdařily. Teprve na konci 60.let získali lékaři dostatek poznatků o HLA kompatibilitě a mohli začít provádět transplantace úspě?ně i mezi jinými sourozenci, ne? jsou jednovaječná dvojčata.

V 70. letech lékaři provedli u? první transplantace dřeně od nepříbuzných dárců, vybraných na základě nálezu shody v HLA znacích mezi dárcem a příjemcem dřeně. V té době se zjistilo, ?e k hlavním znakům, které určující úspě?nost transplantace, patří nejméně 3 typy antigenů, které byly označovany jako HLA-A, HLA-B a HLA-DR. Ka?dý jednotlivec zdědí od ka?dého z rodičů po jednom z těchto antigenů. ?est těchto hlavních znaků dárce se proto musí nutně shodovat se ?esti stejnými znaky u příjemce dřeně.

Pionýrskou práci na poli transplantací odvedl prof. E.Donall Thomas z amerického Seattlu. V první polovině 70.let provedl u? vice ne? 100 transplantací u nemocných s leukémiemi a aplastickou anémií pomocí dárců - HLA-A, HLA-B a HLA-DR identických sourozenců. Za dlouholeté nezměrné úsilí a úspěchy na poli experimentálních i klinických transplantací obdr?el E.D.Thomas v roce 1990 Nobelovu cenou za medicínu.

Proto?e více ne? dvě třetiny nemocných nenajdou v rodině vhodného příbuzného dárce, lékaři zabývající se transplantacemi si postupně uvědomili, jak důle?ité by bylo pokusit se hledat vhodné dárce dřeně mezi dobrovolníky na celém světě.

VYTVÁŘENÍ REGISTRŮ

My?lenka na vytvoření mezinárodního registru se datuje k roku 1970, kdy prof. Jon J. van Rood na sjezdu Německé transfuziologické společnosti v Mnichově navrhl zalo?it seznam HLA-typizovaných dobrovolných dárců krve, který by mohl být vyu?ít k výběru HLA-shodných dárců krevních destiček i kostní dřeně k transplantacím.

Prvním aktivním a úspě?ným registrem dárců dřeně se stal Anthony Nolan Trust v Anglii. Tato nadace bylo zalo?ena v r.1974 ve snaze najít vhodného dárce pro chlapce Anthonyho Nolana. Anthony, narozený v roce 1971, trpěl tě?kým vrozeným defektem imunity, Wiskott Aldrichovým syndromem. Anthony Nolan se nalezení vhodného dárce a transplantace nedočkal, zemřel v r. 1979. Jeho odkaz v?ak přinesl pomoc bezpočtu jiných pacientů. Registr nepříbuzných dárců dřeně, zalo?ený jeho matkou, roste a dál prosperuje mnoho let ve jménu původní my?lenky Shirley Nolanové, aby mohla být nabídnuta naděje na nalezení dárce kterémukoliv z pacientů, který transplantaci potřebuje, kdekoliv na světě.

Registr dobrovolných dárců, který Shirley Nolanová zalo?ila, poslou?il jako model pro postupné zakládání a rozvoj mnoha dal?ích registrů ve v?ech vyspělých zemích světa.

V následujících letech Jon J. van Rood inicioval spolupráci mezi rozvíjejími se registry jednotlivých zemí k vytvoření mezinárodní nástroje za účelem hledání vhodných dárců pro v?echny nemocné, kteří to potřebují. Společný mezinárodní seznam byl nazván Bone Marrow Donors Worldwide (BMDW) - Dárci dřeně celého světa. První edice těchto "Zlatých stránek dárců dřeně a pupečníkové krve", vydaná v r. 1989, obsahovala 150 000 dárců z jednotlivých registrů v 8 zemích.

Dnes se Bone Marrow Donors Worldwide stal mezinárodním počítačovým systémem k vyhledávání dárců ze společné databáze 10 milionů dobrovolníků, na ní? spolupracuje 42 zemí světa včetně ČR.

Přesto, ?e BMDW nabízí dnes ji? 10 milionů ?ancí, stale ve světě přichází ka?dý rok odhadem 10-15 tisíc pacientů, kteří dostatečně shodného dárce najít nemohou. Tito lidé potřebují jiný přístup.

ZAKLÁDÁNÍ BANK PUPEČNÍKOVÉ KRVE

První transplantace s vyu?itím kmenových buněk z placentární pupečníkové krve byla provedena v r.1988. Dárcem se stala novorozená HLA-kompatibilní sestra nemocného dítěte, její? pupečníkové krev byla odebrána a zamrazena v době porodu. Následná transplantace proběhla úspě?ně a příjemce pupečníkové krve je stale zdráv, vice ne? 15 let vyléčený z původní nemoci.

První banka pupečníkové krve, která v roce 1993 poskytla vzorky zamra?ených pupečníkových krví k v?eobecnému vyu?ití prostřednictvím BMDW, byla anemická New York Cord Blood Bank. Dnes je v seznamu BMDW k dispozici pro transplantační vyu?ití vice ne? 200 tisíc dávek pupečníkové krve, ulo?ených ve 37 bankách různých zemí včetně ČR.

Odběr krve ze zbytků pupečníku po porodu neznamená ?ádné riziko ani pro matku, ani pro narozené dítě. Pupečníková krev se mů?e uchovávat zamra?ená ve speciálních mrazících kontejnerech na libovolně dlouhou dobu, ne? ji někdo z nemocných bude potřebovat. Proto?e kmenové buňky z pupečníkové krve nejsou plně imunitně dozrálé, jejich transplantace přiná?í men?í riziko reakcí ?těpu proti hostiteli, co? jsou obávané stavy, kdy transplantované krevní buňky po?kozují organismus příjemce (a někdy jej mohou i zabít). Ni??í riziko těchto reakcí umo?ňuje transplantovat pupečníkové kmenové buňky i při vět?í míře neshody HLA antigenů. Bohu?el typický odběr pupečníkové krve obsahuje men?í mno?ství kmenových buněk ne? je mo?né získat od dospělého dárce a proto je pupečníková krev zatím pou?itelná k transplantaci zpravidla jen pro děti nebo dospělé malého vzrůstu. Navíc, kmenové buňky z pupečníku jsou oproti kmenovým buňkám z kostní dřeně nezralej?í a proces přihojení transplantátu u příjemce tak trvá obvykle o něco déle. Pacient je tím po transplantaci déle vystaven riziku vá?ných infekcí.

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

Výměna vhodných krvetvorných buněk dnes stále více předahuje hranice jednotlivých zemí I kontinentů. V r.2004 35% z celkového počtu 7 266 odběrů krvetvorných buněk dobrovolných dárců bylo poskytnuto pacientům z jiných zemí. K usnadnění tohoto procesu existují závazná doporučení, která vydává dal?í z mezinárodních institucí, Světová asociace dárců dřeně (World Marrow Donor Association - WMDA). Ta v posledních letech zahájila akreditační program pro jednotlivé národní registry, aby bylo umo?něno dosa?ení jednotných pravidel mezinárodní výměny. Jedním ze čtyřech registrů světa, který do současnosti akreditaci WMDA obhájil, je Český národní registr dárců dřeně.

Stav současné světové databáze

Osobní HLA charakteristiky ka?dého jedince jsou vrozené a dědičné. Pro jednotlivé pacienty proto existuje vět?í pravděpodobnost najít vhodného dárce uvnitř vlastní rasové či etnické skupiny. V databázi BMDW tvoří prozatím největ?í podíl registrovaných dárců dobrovolníci ze severozápadní Evropy a Američané, přímí potomci evropských přistěhovalců. Dárci z jiných národností a etnických skupin jsou v registrech zastoupeni dosud daleko méně, ne? by bylo potřeba. ?ance najít vhodného dárce pro nemocné, jejich? kořeny pocházejí z předků v severozápadní Evropě, je proto ji? relativně velmi dobrá, podstatně slab?í je ale stále pro nemocné jiných etnických skupin.

Světová asociace dárců dřeně vydává ka?doroční statistiky provedených nepříbuzenských transplantací. V roce 2004 bylo provedeno 7266 transplantací krvetvorných buněk od dospělých dobrovolných dárců a 1 126 transplantací pupečníkové krve. Za celou dobu existujícího programu to bylo ji? 50 000 nemocných v zoufalé situaci, kteří mohli být transplantováni s krvetvornými buňkami dospělých dobrovolníků a více ne? 5000 transplantací se uskutečnilo pomocí nepříbuzenské pupečníkové krve.

U?ITEČNÉ WEBOVÉ ADRESY

a/ mezinárodní:

1.      www.bmdw.org

Stránky mezinárodní databáze Dárci dřeně světa - Bone Marrow Donors Worldwide (BMDW) - přehled jednotlivých registrů dárců krvetvorných buněk a bank pupečníkové krve

2.      www.worldmarrow.org

Stránky Světové asociace dárců dřeně - World Marrow Donor Association (WMDA) - Návody a doporučení pro participující registry při náboru dobrovolných dárců a pro odběr a transport krvetvorných buněk mezi státy

3.      www.anthonynolan.com

Stránky prvního redistru dobrovolných dárců dřeně světa - The Anthony Nolan Trust

4.      www.marrow.org

Stránky největ?ího současného registru dárců světa Národního programu dárců dřeně USA - The National Marrow Donor Program

5.      www.nationalcordbloodprogram.org

stránky první mezinárodně přístupní banky pupečníkové krve - The New York Cord Blood Program

b) v ČR

1.  www.kostnidren.cz     Stránky Českého národního registru dárců dřeně

2.  www.czechbmd.cz     Stránky Českého registru dárců kostní dřeně Praha

3.  www.bpk.cz                Stránky Banky pupečníkové krve České republiky